Lány – Václav Havel netrávil v Lánech svůj čas zdaleka jen na zámku. Lidé měli možnost se s ním setkávat i při neformálních příležitostech, třeba i v pohostinstvích.Obyvatelé Lán vzpomínají na Havla jako na slušného člověka. Zpřístupnil lánské sídlo veřejnosti a nevyhýbal se přímému hovoru s místními obyvateli, čímž si je získal.
František Pošta se stará o lánskou kroniku, bydlí nedaleko zámku a v Lánech se účastnil několika setkání s Václavem Havlem. Hovořil s ním a vzpomíná: „Působil na mě dobře. Znám ho od chvíle, kdy se v roce 1990 konala v Lánech výstava o T. G. Masarykovi, kde jsem Havla přivítal.“ Stala se mi taková příhoda, že jsem dovnitř vzal jen Václava Havla s manželkou Olgou a ochranku jsem omylem zamkl venku. V tu chvíli jsem se vyděsil a s napětím čekal na reakci ochranky, ale vše se vzápětí v klidu vyřešilo,“ říká.
Na výstavu, o kterou se Havel velmi zajímal, pak navázaly přípravy na zřízení Muzea T. G. M., kterými prezident pověřil svého tajemníka Ivana Medka.
„Já bych ho nazval prezident lidskosti, měl zjev hodného člověka, takového obyčejného, a i když asi nebyl vždy beránek, byl slušný pán a slušný člověk,“ vzpomíná František Pošta.
Relaxovat chodil Havel i do místních hospod. Vyslechl lidi, zeptal se, jak se daří, a pozoroval dění „v podzámčí“. V devadesátých letech, tedy předtím, než začal mít vážné zdravotní potíže, zašel do hospody mezi místní často, podle toho, jak mu to umožnily jeho povinnosti. Do restaurací chodil několikrát do roka, často neočekávaně. Později už mu to zdraví tolik nedovolovalo, v lánské hospodě se ukázal třeba jen jednou ročně.
Lenka Čermáková otvírala pohostinství brzy po revoluci. Týden po zahájení provozu tam přišel poprvé Václav Havel. Do roku 1994 chodil pravidelně, někdy i se svou první ženou Olgou. Dokonce zde spolu v té době poseděli i s jeho nástupcem Václavem Klausem.„Hodně přemýšlel, než něco řekl. Byl to zvláštní člověk. A měl rád srandu,” vybavila si dojmy z tehdejšího prezidenta Lenka Čermáková.
Sedával v rohu u okna. Choval se nenápadně, příchozí si často ani na první pohled nevšimli, kdo je v místnosti s nimi. Oblečený v džínách a triku kouřil u stolu spolu s ostatními. „Slavil tu i narozeniny, vždy jsme ho rádi viděli. Jako velice příjemný člověk se nebránil kontaktu s návštěvníky a každý si s ním chtěl podat ruku, fotit se a tak,“ přiblížila Lenka Čermáková.
„Ráda jsem se s ním pobavila, chodil mě pozdravit do kuchyně,” dodala Čermáková a doplnila historky, které svědčí o jeho skromnosti: „Jednoho dne bylo v hospodě plno. Zeptali jsme se tedy hostů, zda by jim nevadilo uvolnit židli pro pana prezidenta. Mysleli si, že žertujeme. A ono ne, přišel, sedl si mezi ostatní jakoby nic.
Někdy si dal bílé vínko, jindy malé pivo. Ale k jídlu téměř pokaždé smažený sýr. Chodil za mnou do kuchyně a ptal se, zda ho mám. Jen když spěchal, dal si tlačenku. Hrozně slušný, s takovým člověkem se málokdy potkáte, vše ho zajímalo, jak nám to jde, “ popsala Lenka Čermáková.
Její poslední vzpomínka na Václava Havla je z druhé lánské restaurace, která stojí o něco blíže k zámku. Naposled ho viděla, když si dal krevetový koktejl, tak se pozdravili a pak už nebyla k dalšímu setkání příležitost. Milan Bechyně z Nadace pro zřízení a provozování Muzea T. G. M. v Lánech se setkal s Havlem, když přijel poprvé v roce 1989 na zámek. “Měl zvláštní teplou měkkou ruku. Nejdřív jsme ho přivítali, ale pak požádal, abychom je s Olgou nechali o samotě zapálit svíci na hrobě T. G. Masaryka,“ sdělil své dojmy ze setkání Bechyně.
Jan Loskot, který zastával funkci starosty, si vybavil prvotní dojmy z kroků Václava Havla vůči Lánským: „Přinesl na zámek Lány opět duch první republiky, potvrdila to i obnovená tradice Hovorů z Lán, zpřístupnil park. Otevřel Lány lidem.“
A jaká je jeho nejvýraznější vzpomínka? „Je to velice těžké , co by vybočovalo nad, já měl možnost se s ním setkat poměrně často. Poslední setkání bylo neformální rozloučení na obecním úřadě. Přišel se svou ženou Dagmar a oblečený ve svetru. Z člověka brzy spadlo napětí, že má před sebou tak důležitou osobnost. Byl velice lidský, vstřícný, uměl naslouchat, ať už se bavil s kýmkoliv.“ Na vstřícné gesto nejen vůči obyvatelům Lán, ale i návštěvníkům vzpomíná i kronikář Pošta. Najednou po více než padesáti letech mohli všichni tam, kam předtím nesměli.
Václav Havel se snažil také v rámci prvorepublikové tradice jezdit na koni. Na chuť však tomuto druhu zábavy či sportu nikdy nepřišel. „Když se mu přitížilo, vyhledával klid v lánském skleníku,” sdělil František Pošta. Květa Bechyňová z Lán na Havla čekala u zámku při jeho první návštěvě v Lánech vůbec. A pak, když byly v Lánech volby a přijel se svou druhou manželkou, si nechala od něj podepsat fotografie.
Zaměstnanci lánského zámku, včetně těch bývalých, jsou vázání mlčenlivostí. Ale na jednom se shodují všichni, kdo se s ním setkali: v Lánech ho měli rádi.
Zdroj: Kladenský deník